Už mě to fakt štve. Jsou to jen výmluvy. První porod 25kg navíc, kočárkování s jedním prckem je paráda, prostě jsem to vykočárkovala :o) Pak jsem si to hezky nabrala zpátky, pak jsem se zabejčila a zhubla nabraných 8kg a 4kg šly dolů navíc jako bonus, to jsem byla fakt kočka. Vzpomínám si naprosto přesně na ty pocity, když jsem si to kráčela, hubeňourek, po ulici, hubený kalhoty, upnutý bílý tričko, krásný vlasy, zářila jsem .... druhý těhotenství, 30kg navíc, druhý porod... kočárkování se nekonalo, s dvěma prckama s rozestupem 1 rok a 8 měsíců to vážně nešlo, starší chtěla běhat, stavět si bábovičky, mladší toho moc nenaspal, spíš jsem ho pořád nosila v šátku.... už je to rok a půl a já za tu dobu měla tak na pilno, že prostě nebyl čas, ani prostor kdy a jak se zase vrhnout do toho, abych se cítila fajn .... teď už se vkrádají pocity, že s tím chci něco udělat, chci zatočit s těma všema faldama, špekama, s tím zadýcháváním, s tím funěním, s bolestí zad a páteře. Chci být zase žádoucí pro svýho muže a chci aby se děti nemusely stydět za to, že mají mamku velrybu :o)
Prostě už přišel ten čas, cítím to. Jen se teď děsím tý "nevhodný doby" pro začátek, budou vánoce, první společný pečení s mojí malou Terezkou, bude všude spousta lákadel, spousta dobrot ... ale já to DÁM DÁM DÁM!
Chtěla jsem začít od pondělí (už zase :o)) ale nezačnu, začnu rovnou pěkně hnedle od zítřka, není na co čekat ... navíc - znám se - jak si dlouho plánuju začít s hubnutím, jsem schopná se za týden před začátkem vyžrat klidně o 3kg.. takže nic, pěkně rovnou od zítřka :o)